Author Archives: admin
Otevření naučné stezky
Pozvánka
Kaple Nejsvětější Trojice
Kaple Nejsvětější Trojice
Kaple Nejsvětější Trojice spadá do slohu umělých jeskyní a byla postavena ze strusky, jenž vznikla při tavení železa v bývalých rotavských železárnách.
Ke vzniku kaple se váže tato legenda:
Starý, důstojný mistr pekařský Franz Josef Pinhack chodil denně v pozdním odpoledni přes (Scheibenberg) ke kapli sv.Josefa (7) a pokračoval cestou k místu, kde dnes stojí jeskyně, zpět domů. Při jedné takové procházce ho překvapila velmi silná bouře. I hledal proto útočiště pod borovicí, kde pak udeřil blesk nejen před ním, ale i vedle něho i za ním. Mistr pekařský se modlil a sliboval, že na tomto místě zavěsí svatý obraz, jestliže se zdráv vrátí domů.
Doma se již rodina podivovala nad dlouhou nepřítomností jmenovaného a často ho vyhlížela. Když mistr pekařský dorazil domů, vypravoval o nepohodě a o svém slibu. Slovo dodržel a na strom, pod kterým našel ochranu, připevnil obraz Nejsvětější Trojice. Později zde bylo postaveno i několik dřevěných laviček. Mnozí, kteří tudy procházeli, se zde zastavovali k tichému rozjímání. Místo bylo stále častěji navštěvováno. Pro město Oloví (Bleistadt), obce Libnov (Liebenau), Dolina (Loch), Krajkovou (Gossengrün) a Hřebeny (Hartenberg) se tak stalo malým poutním místem.
V letech 1915 – 1917 za 1.světové války pojal tehdejší olovský farář Georg Marck se štukatérem Josefem Fischerem plán postavit v lese jeskyni ke cti Nejsvětější Trojice. Sběrem odpadové strusky, z darů a příspěvků se oběma mužům podařilo za neuvěřitelných obětí začít se stavbou jeskyně. Brzy však došly peníze i prostředky, a neustále se stavěly do cesty nové překážky. K tomu ještě Fischer musel narukovat na vojnu. Během této doby pracoval farář Marck s několika věrnými na díle sám. Fischer dostal dovolenku a pomáhal radou i prací při stavbě jeskyně. Bohužel hotové dílo již nespatřil, padl na poli cti dne 28.září 1915 u Tarnopolu.
důlní dílo sv. Anna
Jedna ze zastávek naučné stezky je u bývalé štoly sv. Anny. Do dnešní doby se o dolu sv. Anny a jeho okolí zachovalo poměrně velké množství informací, především díky Horním knihám z 18. století, které zůstaly zachovány a zejména proto, že tato štola byla využita pro obnovu těžby olova. Ačkoliv se obnova těžby realizovala, nebyla úspěšná jako v období středověku a nedosáhla takové slávy. Štola byla známá již ve středověku, ovšem z tohoto období nejsou podrobné informace dostupné, neboť se nedochovaly tehdejší Horní knihy, ale je známo, že důl sv. Anny byl ve středověku jedním z nejvýznamnějších dolů v okolí Oloví. Jedná se o dědičnou štolu, která odvodňovala poměrně velké části vrcholů Eisenbergu a Röflerbergu (viz. mapa). Voda ze štoly odtéká do potůčku Krahbachu, který se vlévá ve městě Oloví do řeky Svatavy. O tomto významném důlním díle se také hovoří jako o klíči k Eisenbergu a Röflerbergu.
Po důlní činnosti se do dnešních dnů zachovalo velké množství hald, zářezů a šachet, ale jen u málo z nich můžeme identifikovat jejich jména. V dole sv. Anna se těžil galenit z nejbohatší žíly, která se v této oblasti nacházela. Červená žíla, o které je zmínka již v kapitole o historii města, se ovšem netěžila jen v tomto dole, další významnou štolou, která těžila stejnojmennou žílu byla štola Lucie, dále štola Hohe Tanne (Vysoká Jedle) , štola Auferstehung Christi (Zmrtvýchvstání Páně) a další štoly, jejichž názvy se nedochovaly.
Poděkování za poskytnutí informací k důlnímu dílu sv. Anna patří těmto autorům: Věra Pečená a Aleš Novák.