Největší podíl na vzniku osady a později města měla hornická činnost. Nejstarší písemné zmínky o dolech v okolí jsou z roku 1314 v již zmíněné závěti majitele panství  Hartenberg. Doly v tehdejší době byly především v okolí samotného hradu Hartenberg.

Samotná hornická sláva města však přišla později a to především díky Štěpánu Šlikovi, který olovo potřeboval ve svých hutích na stříbro v Jáchymově, dále se olovo v té době užívalo se ve zvonařství, mincovnictví a do hrnčířských glazur.

Nejvýznamnějším dolem v Oloví byl St. Andreas, ve kterém se těžila podstatná část olova po celých 300 let existence důlní činnosti. Nejdůležitější rudné žíly byly ve střední části revíru, kde se dolovalo ve štolách Zachariáš, Krásná Marie a Červená žíla. V olověné rudě byla i značná část stříbra, které se zpracovávalo ve Freibergu v Sasku. Většina důlních děl v době rozkvětu byla pronajímána soukromým podnikatelům.

Tehdejší technika dolování se samozřejmě nedá srovnat s moderní technologií, ale díky tomu, že doly spravoval Štěpán Šlik, je pravděpodobné, že technologie, které byly využívány v Jáchymově se používaly i v oloví. Nejznámější představu o tehdejším hornictví přináší knihy od otce mineralogie Georgiuse Agricoly jehož stěžejním dílem je dvanáct knih o hornictví, De re metallica libri XII. Obsahují popisky dolů, techniky větrání, odvodňování, ražby (spolupracoval s grafikem B. Weffringerem). Tyto knihy shrnuly soudobé znalosti Agricolovyvlastní poznatky a na minimálně 200 let se staly nejužívanější příručkou pro dobývání rud a jejich hutního zpracování.